Sumatra I
V dnešní uspěchané době není vůbec snadné najít si volný čas jen pro sebe. Proto se snažím, v rámci jakési rekonvalescence, aspoň jednou ročně opustit tento hektický svět ve středu Evropy a zapomenout na všední starosti. V minulém roce jsem navštívil Malajsii, přesněji řečeno terénní stanici asi 50 km severně od Kuala Lumpur. V tomto roce jsem se rozhodl navštívit Indonéský ostrov Sumatra, který jsem měl vždy spojen s velkou divočinou, orangutany, levharty obláčkovými a tygry.
Ještě před tím než jsem se na Sumatru vypravil bylo nutné zjistit, kdy je na ostrově období dešťů, které může pobyt i samotný pohyb po ostrově dost zkomplikovat. Volba nakonec padla na přelom dubna a května, a to i přesto, že květen bývá občas srážkově nadprůměrný. Jak se nakonec ukázalo, byla to dobrá volba, protože nám pršelo pouze jedno odpoledne a večer.
Měsíce před samotnou cestou je potřeba vše dobře naplánovat. Vzhledem k tomu, že jsem měl v plánu strávit na Sumatře "pouze" dva týdny, nemohl jsem vymýšlet nějaké velké akce, protože vzhledem k dopravě, resp. hustotě dopravy a také ke špatné kvalitě silnic, jsou přesuny velmi zdlouhavé a určitě jsem nechtěl strávit několik dní přejezdy. Už samotný dojezd do cílové stanice, která byla vzdálena od letiště pouhých 90 km trval více než 4 hodiny. Proto jsem hned zavrhnul možnost přesunu na větší vzdálenosti, a jak mi bylo řečeno, například 200 km se jede nějakých 10 hodin, a to je vlastně celý den a jen v případě, že je cesta bez problémů sjízdná. Na tomto místě je však dobré říci, že není problém po Sumatře cestovat místní dopravou, nebo si půjčit auto, ale i s řidičem. Provoz je zde opravdu šílený a bylo neuvěřitelné, že jsme ani jednou nenabourali. Na silnicích narazíte na nejrůznější dopravní prostředky, které zcela jistě nesplňují limity pro celkovou hmotnost i s nákladem, a to nemluvím o bezpečnosti. Vidíte spousty nejrůznějších motorek bez registračních značek, mezi kterými nezřídka zahlédnete motorku na které jede celá čtyřčlenná rodina a jen otec má na hlavě přilbu...proč řešit bezpečnost dětí a manželky. Bylo také zajímavé sledovat povrch silnice, kdy na úseku 5 km byl celistvý asfalt, pak 2 km silnice bez asfaltu se samou dírou, pak 1 km asfalt, 3 km bez asfaltu atd.
Sumatra - Večerní pohoda ve vesnici. Toto byla hlavní třída, kde to žilo a kudy jsme pravidelně vyráželi do pralesa.
Sumatra - Aspoň na chvilku jsem se mohl cítit milionářem...užíval jsem si svých téměř 5 milionů.
Ostrov Sumatra, stejně jako další místa v Indonésii a Malajsii, jen těžce odolávají masivní expanzi plantáží palmy olejné. Od roku 1990 do roku 2010 se celková plocha neporušeních primárních pralesů zmenšila z 6,39 mil. hektarů na 3,79 mil. hektarů. Pralesy ustupují jak plantážím palmy olejné, tak porostům kaučukovníků a velké množství stromů se kácí pro výrobu řeziva. V mnoha případech jde však o nelegální těžbu. A v neposlední řadě se lesy kácí, aby se uvolnilo místo pro zemědělskou půdu.
Proto bylo poměrně snadné vybrat tu nejlepší oblast, kde se ještě můžete setkat s původními druhy zvířat, kde žijí orangutani i sumaterští tygři. Na severu ostrova se rozkládá velký národní park Gunung Leuser. Dříve jej tvořilo jen nejbližší okolí hory Leuser. V posledních letech se hranice parku rozšířila a chrání tak jeden z největších lesních komplexů na Sumatře. Pro návštěvu jsem si nakonec zvolil vesnici Bukit Lawang, která je vstupní branou do národního parku a známou turistickou destinací.
Poměrně složitá byla i volba letu, přesněji ze kterého letiště směřovat do Malajsie. V minulosti bych to neřešil, ale dnes, kdy nevíte co kde a kdy bouchne, je to trochu jiné. Proto jsem z výsledků hledání vhodných letů automaticky vyloučil odlet např. z Paříže. Nakonec výběr padl na cestu směr Praha - Frankfurt - Singapur - Medan. Skvěle vyšly především přestupy, kde byla doba na přestup max. 3 hodiny, a většinou díky zpoždění to bylo ještě o něco méně. Cesta tak až na místo, tedy do Bukit Lawangu, trvala z Chomutova celkem cca 26 hodin. Volba letecké společnosti byla také trochu riziková, neb jsem využil německou Lufthansu, která dva dny před odletem stávkovala a rušila stovky letů po Evropě a samozřejmě i lety z Prahy do Frankfurtu. Nakonec však vše dobře dopadlo a jak cesta tam, tak cesta zpátky probíhala bez problémů. Pro zajímavost, případně pro zájemce o cestu na tento úžasný ostrov, uvádím i cenu za zpáteční letenku z Prahy do Medanu, která byla včetně všech poplatků 19 800 Kč.
Sumatra - Řeka poskytuje obyvatelům i turistům skvělé místo pro relax.
Sumatra - Stav vody byl poměrně nízký, ale dle slov domorodců, to bude za pár týdnů ještě mnohem horší.
Sumatra - Je neuvěřitelné, že téměř ve dvaceti metrech chybí na mostě kus zábradlí a nikdo to moc neřeší. Celý den po mostě chodí lidé, včetně malých dětí. Když jsme šli po mostě v noci, napadlo nás kolik lidí asi skončilo v mělké řece.
První šok nastane, když v Indonésii měníte tvrdou měnu za Indonéské rupie (IDR). Možná Vám mnohem lépe napoví aktuální kurz, kdy za 1 000 IDR zaplatíte asi 1,8 CZK. Proto jsem za 400 USD obdržel neuvěřitelných asi 5 460 000 IDR. Byl to skvělý pocit být dva týdny milionářem v chatrči, i když bych se určitě nechtěl dotknout ubytování, které jsme v Bukit Lawangu měli a které bylo skvělé...a to i bez teplé vody a televize s občasnými výpadky generátoru. Vůbec kolem placení rupiemi byla spousta zážitků. Místní prodejci měli velký problém vracet na velké bankovky, míněno například bankovku s hodnotou 100 000 IDR. Nikdy jsem v podobných zemích nepochopil jak funguje ekonomika, přesněji řečeno jak se platí daně, pokud vůbec, jak lidé přiznávají příjem atd. Nikde nedostanete účet a pokud si o něj řeknete, prodejce Vám ho rád ručně napíše. Na Sumatře to vypadalo, že skoro nikdo z místních prodejců nemá hotovost. Jakékoli vracení peněz řešili tím, že museli jít ke kolegům hledat menší bankovky, případně si půjčovat. Proto byly bankovky s nižší hodnotou (2 000 IDR, 5 000 IDR apod.) velmi poničené a z našeho pohledu téměř nepoužitelné. Ale abych nebyl nespravedlivý, je dobré říci, že v každé restauraci byla objednávky poctivě zapsána do sešitu s linkami, a to ručně a každé písmenko, tedy žádné zkraty typu smažák a hr. Při placení pak sešit donesli, ukázali Vám útratu a celkovou cenu. V některých restauracích jste si lísteček psali dokonce sami. Obsluha přišla, donesla jídelní a nápojový lístek a s nimi i objednávkový bloček. Když jste si jídlo vybrali, zapsali jste ho do bločku a obsluha si jej jen vzala a předala informace do kuchyně.
Nakonec ještě v krátkosti zmíním ceny. Jídla se pohybovala většinou kolem 20 000 IDR až 40 000 IDR, tedy cca od 35 do 80 Kč. Když jste si však chtěli dát vychlazené pivo značky Bintang museli jste si většinou připravit 45 000 IDR. Musím říci, že bylo skvělé a až doma jsem se dozvěděl, že jej vyrábí firma PT Multi Bintang Indonesia Tbk, která je součástí známé společnosti Heineken. Oproti tomu mne mile překvapila cena balené pitné vody, která byla nejčastěji 8000 IDR, tedy asi 15 korun.
Sumatra - Řeka protékala opravdu divokou a zachovalou přírodou.
Sumatra - Lesy byly husté a nebylo snadné objevit nějakou schůdnou stezku do pralesa.
Sumatra - V řece můžete vidět domorodce, který na zádech nese několik duší na kterých po vodě vozí turisty do vesmice.
Sumatra - Jedna z nejoblíbenějších zdejších činností je sjíždění řeky na gumách. Někdy to byla pouze jedna, jindy třeba 6 duší spojených dohromady. Celá duše má vypletené dno provazem, aby měl turista pohodlný posez.
Sumatra - Luxusní oběd v pralese. Bylo neuvěřitelné jak dobře rýže s kuřetem chutnala. Vše doplňovaly krevetové křupky, smažené vajíčko a samozřejmě pálivá omáčka. Vše úhledně zabalené do banánového listu.
Sumatra - Velkým zážitkem byla návštěva netopýří jeskyně. V některých místech byla jeskyně vysoká téměř 20 metrů.
Sumatra - V některých místech se propadl strop a vytvořila se tak propast.
Sumatra - Stovky netopýrů usazených na stěnách a stropě jeskyně čekaly na setmění, kdy všichni vyrážejí za potravou.
Sumatra - Stále je dost lidí, kteří netuší, že ananas roste na zemi. Chuť čerstvě uříznutého ananasu je neuvěřitelná.
Pokud se dostanete na Sumatru, téměř na každém kroku se Vás místní ptají, zda jste byl už v pralese na orangutanech. A pokud ne, tak mají zaručeně toho nejlepšího průvodce a zaručeně za nejlepší cenu. Ceny treků za orangutany se samozřejmě liší, ale běžně se pohybují někde kolem 750 000 IDR až 1 500 000 IDR na osobu, což je cca od 1 300 do 2 600 Kč. V ceně máte průvodce po celou dobu treku, svačiny které tvoří především ovoce a i velmi vydatný oběd, který dělají snad všichni průvodci úplně stejně. V banánovém listu dostanete velmi chutnou smaženou rýži, smažené kuře, smažené vajíčko (volské oko) a krevetové čipsy. A po jídle pravidelně podávají čerstvý ananas.
Pokračování příště...
