Pozoruhodné mšice nosálky

Při svých výpravách za brouky často narazím i na další zástupce bezobratlých, a nezřídka se jedná o tvory, kteří vypadají jako by byli z jiné planety. Před nějakou dobou jsem na svém webu publikoval článek o podivné obrovské mšici, která se pyšní titulem největší mšice na světě. Aspoň tak se hovoří o mšicích rodu Stomaphis, přesněji o nosálce dubové (Stomaphis quercus). Nosálky rodu Stomaphis, stejně jako všechny mšice, patří do řádu Hemiptera (polokřídlí). V palearktické oblasti žije více než 25 druhů tohoto rodu a nejčastěji se vyskytují na nejrůznějších listnatých, vzácně i jehličnatých stromech. Téměř vždy se nacházejí ve společnosti mravenců. Druh S. quercus žije u mravence Lasius fuliginosus, S. wojciechowskii  a S. graffii u mravence Lasius brunneus. Nosálka S. wojciechowskii je navíc uváděna také od mravenců Lasius platythorax a L. umbratus. Nosálky jsou nápadné nejen svou velikostí, ale také neuvěřitelně dlouhým sosákem, který je téměř 2x tak dlouhý jako tělo mšice.

Zde můžete porovnat tři druhy nosálek, které jsem dosud fotografoval. Zleva nosálka Stomaphis wojciechowskii, S. quercus a S. graffii.

Když jsem na svém webu publikoval článek o nosálce dubové, ještě jsem netušil, že jsem se dopustil omylu a skutečnou nosálku dubovou jsem objevil poprvé až o dva roky později v Zoo Praha, kde jsem fotografoval volně žijící bezobratlé. Jaký druh jsem to vlastně fotografoval jako první? S tím se pojí krátký příběh. Na začátku tohoto roku jsem psal článek do našeho muzejního časopisu Pod Hněvínem, na jehož vydávání se podílím. Psal jsem však o skutečné nosálce dubové, kterou jsem fotografoval na podzim loňského roku v Jezeřském arboretu nedaleko Mostu. Když jsem hledal fotografie, kterými článek doplním, narazil jsem na fotografie té první mšice, kterou jsem objevil při patě mohutného dubu nedaleko Hradce Králové. Několik mšic tehdy sedělo pod kůrou v kolonii mravenců druhu Lasius brunneus a mylně jsem se domníval, že jde o nosálky dubové (ty se však vyskytují téměř výhradně u mravenců Lasius fuliginosus). Rozhodl jsem se, že se pokusím tento druh určit. Ale určovat mšice, to není má silná stránka a kdo ví, k jakému jménu bych se dopracoval. Věděl jsem, že se polští entomologové mšicím věnují a tak jsem si našel jejich vědecký článek, který se týká právě rodu Stomaphis. Jaké bylo mé překvapení, když jsem podle fotografií určil, že druh, se kterým jsem se setkal u Hradce Králové, byl popsán teprve v roce 2012 a byl pojmenován Stomaphis wojciechowskii. Nyní nezbývalo nic jiného, než nález potvrdit. Samozřejmě jsem polským kolegům ihned napsal a poslal několik fotografií, aby můj nález potvrdili. Na odpověď jsem nečekal příliš dlouho a druh byl potvrzen. Polští kolegové však ihned zareagovali, že se jedná o velmi vzácný druh mšice, která nebude z České republiky dosud známa. A skutečně, nosálka Stomaphis wojciechowskii je novým druhem mšice pro naši faunu.

Nosálky dubové nacházím ve společnosti mravenců černolesklých, kteří se o ně vzorně starají a na oplátku získávají sladkou medovici.

Nosálka dubová (Stomaphis quercus) je na rozdíl od dalších dvou druhů lesklá a poměrně tmavá. Avšak dlouhý sosák jí samozřejmě nechybí. V klidu ho skládá pod tělo.

Poměrně vzácný okamžik, kdy se na obrovské samičce vozí menší sameček...samozřejmě za účelem páření.

Stejně jako ostatní mšice, i nosálky produkují sladké kapičky medovice, kterou vyhledávají mravenci.

Nosálky mají neuvěřitelný dlouhý sosák, kterým se zavrtávají do lýka. Na hlavě je také patrný malý nos, díky kterému získaly nosálky české jméno.

Nosálka Stomaphis wojciechowskii v obležení mravenců Lasius brunneus.

Když jsem byl před několika dny v Bezručově údolí, narazil jsem na starý javor mléč s odlupující se kůrou. Všiml jsem si, že po kmeni pobíhají mravenci druhu Lasius brunneus. Díval jsem se, kam mravenci míří, a brzy jsem našel místo, kde mizí pod kůrou. Kůru jsem proto velmi opatrně odloupl a pod ní sedělo několik jedinců podivné, zcela bílé nosálky, která se však nepodobala žádnému z druhů, které jsem dosud viděl. Díky tomu, že nosálky měly své dlouhé sosáky zanořené do lýka, nebyly schopné ihned zmizet a tak jsem měl spoustu času je vyfotografovat. Pozoroval jsem mravence, jak se snaží co nejrychleji nosálky „uklidit“ do bezpečí. Bylo legrační pozorovat mravence, jak se pokouší jednu nosálku odnést ve chvíli, kdy měla stále zanořený sosák do lýka. Mravenec za ni tahal tak dlouho, až se mu jí podařilo utrhnout. Naštěstí nosálka zůstala celá. Po několika minutách byly všechny mšice uklizené a já měl spoustu dokumentačních fotografií z tohoto úžasného setkání. Jak jste asi poznali, ani nyní jsem netušil, jaký druh nosálky jsem to vlastně fotografoval. Opět pomohli polští kolegové, kterým jsem poslal jednu fotografii. Tentokrát odpověď dorazila během několika minut, a jak jsem předpokládal, šlo o další druh. Nosálka Stomaphis graffii patří mezi běžnější druhy, ale díky skrytému způsobu života, uniká naší pozornosti. Tento druh žije téměř výhradně na javoru mléči, což potvrdil i tento můj nález.

Zde je dobře vidět, jak dlouhý sosák nosálky mají. Avšak pro mě je nejzajímavější to sněhově bílé zbarvení, které nosálky ihned prozradí.

Zde můžete vidět několik generací nosálky Stomaphis graffii. Vlevo vidíte mravence, který jednu nedospělou nosálku odnáší do bezpečí.

Opravdu krásnou nosálkou je druh Stomaphis graffii, kterou jsem objevil na javoru. Je nápadná bílým zbarvením a také dvěma černými tečkami na konci zadečku.

Nikdy jsem si nemyslel, že se budu více zajímat o mšice, ale jejich vztah s mravenci mě k nim stále přitahuje. Nyní mě čeká najít další druhy nosálek, které se u nás mohou vyskytovat a zdokumentovat jejich podivuhodný způsob života, který zůstává před našimi zraky velmi dobře ukryt.