Pavoukovci

Možná si říkáte, copak dělá v názvu článku ten otazník. V poslední době jsem se velmi často setkal s tím, že lidé nemají přesnou představu o tom co je to vlastně pavouk, resp. pavoukovec. I když jsou pavoukovci pro mnoho lidí odporní, je možná dobré se o nich něco málo dozvědět.

Pavoukovci jsou úžasná a velmi různorodá skupina bezobratlých živočichů se kterými se můžeme setkat téměř na každém kroku. Co všechno však patří mezi pavoukovce, co je vlastně pavouk, patří sekáč mezi pavouky a musíme se všech zástupců bát?

Třída pavoukovci (Arachnida) se dělí na několik řádů. Nejpočetnějším řádem pavoukovců jsou roztoči (Acari). Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem velmi malých rozměrů. V současné době je ve světě známo více než 50 tisíc druhů.

Jen několik desetin mm velký roztoč v mokrém dřevě

Jeden z nejznámějších roztočů - sametka rudá

Druhým nejpočetnějším řádem pavoukovců jsou pavouci (Araneae). Ve světe je známo kolem 40 500 druhů pavouků. Na území ČR je prokázán výskyt asi 860 druhů. Charakteristickým znakem pavouků je tělo složené z hlavohrudi a zadečku, který je připojen stopkou. Velmi důležitý je počet nohou - osm. S výjimkou zástupců čeledi šestiočkovití (Dysderidae) mají pavouci osm očí, přičemž především skákavky mají zrak velmi dobrý. Dalším charakteristickým znakem pavouků je jejich schopnost vytvářet hedvábná vlákna - pavučinu. Pavouci mají jedové žlázy a jed jim slouží k usmrcování kořisti. Téměř každý pavouk Vás může kousnout, ale malé druhy nemají tak velká kusadla, která by byla schopna prokousnout kůži. Na světě je asi 200 druhů pavouků, kteří jsou pro člověka opravdu nebezpečné. I k nám se dostávají druhy jejichž kousnutí může být pro člověka nebezpečné. Je to například zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium). Nepříjemné kousnutí Vám mohou uštědřit i velké druhy skálovek a poměrně silné kousnutí mají stepníci. Většina našich pavouků je však málo agresivních a tak jsou kousnutí velmi vzácná.

Maloočka smaragdová. Je dobře vidět osm očí na přední straně hlavohrudi

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

Vzhledově velmi blízké pavoukům jsou zástupci řádu solifugy (Solifugae). Je známo asi 1100 druhů. Solifugy jsou lidem snad ještě více nesympatické než pavouci. Důvodem může být jejich často nápadné ochlupení a také poměrně značná agresivita. Solifugy mají velmi nápadná klepítka, která jim slouží k lovu. Na rozdíl od pavouků nemají solifugy jed. Jejich kousnutí může být však díky velkým kusadlům dosti bolestivé. Dlouhé nohy jim umožňují velmi rychle běhat a na první pohled vypadají jako by měly deset nohou. První, vztyčený pár jsou však prodloužená makadla.

Solifuga, kterou jsme chytili letos v Maroku. Byla velmi rychlá a agresivní

Detail hlavy s mohutnými klepýtky

Dalším poměrně početným a známým řádem pavoukovců jsou sekáči (Opiliones). Dosud je ze světa známo asi 7000 druhů. Sekáči jsou velmi často považováni za pavouky a řada lidí se k nim i tak chová. Jakmile vidí sekáče pokouší se jej zabít nebo přinejmenším odstranit ze své blízkosti. Sekáči jsou při tom naprosto neškodní. Snovací a dokonce ani jedové žlázy se u těchto živočichů nevyvinuly. Proto není vůbec důvod se sekáčů obávat, neb Vám nemohou uštědřit nepříjemné kousnutí. Základním znakem sekáčů je kompaktní tělo, tedy srostlá hlavohruď a zadeček, a také velmi dlouhé končetiny. Nohy sekáčů se velmi snadno uvolňují a tak často o nějakou tu nohu při napadení přijdou. Jevu, kdy živočich uvolní nebo odlomí kus těla z důvodu sebezáchovy, se říká autotomie. Končetina sekáče se po odlomení ještě dlouhou dobu seká a právě tato skutečnost dala jméno těmto pavoukovcům.

Sekáč

Sekáč

Dalším poměrně početným a známým řádem jsou štíři (Scorpiones). Ze světa je známo asi 1400 druhů. Tělo štíra se skládá z hlavohrudi a zadečku. Prvních 7 článků zadečku tvoří trup a zbývající část zadečku tvoří užší zadečkové články na jejichž konci je jedový osten nazývaný telson. Štíři mají nápadná klepetovitá makadla, která jsou pro tyto živočichy charakteristická. Štíři jsou neuvěřitelní tvorové. Dokáží přežít radioaktivitu, neuvěřitelně dlouho vydrží bez potravy (déle než jeden rok) a dokáží zadržovat dech tři dny. Na spodní straně mají tzv. hřebínky, které jsou důležitým smyslovým orgánem. Štíři jimi vnímají otřesy a dovedou tak odhadnout velikost kořisti, její rychlost atd. Všichni štíři jsou jedovatí. Jed štírů je pro lidi relativně neškodný a způsobuje většinou otok a bolest v místě vpichu. Existují však i štíři jejichž bodnutí je pro člověka velmi nebezpečné a ročně usmrtí řadu lidí. Jsou to například druhy Leiurus quinquestriatus nebo Androctonus australis.

Štír rodu Euscorpius

Ohnutý zadeček a ostrý jedový osten (telson) ja pro štíry charakteristickým znakem. Štír z Austrálie

I u nás se setkáte se zástupci dalšího řádu, který velmi připomíná štíry. Jsou to štírci (Pseudoscorpiones). Stejně jako štíři mají osm končetin a nápadná klepítkovitě zakončená makadla. Tělo se opět skládá z hlavohrudi a zadečku. Oproti štírům jim chybí charakteristický ocas s jedovým ostnem. Ve světě je doposud známo kolem 3500 druhů. Jde většinou o drobné až velmi drobné živočichy. Velmi zajímavé je, že do klepítkovitých makadel ústí jedové žlázy. Díky svým rozměrům a často skrytému způsobu života nejsou pro člověka nijak nebezpeční.

Štírek - všimněte si absence prodlouženého zadečku a jedového bodce, který je tak charakteristický pro štíry

Dalším a velmi zajímavým řádem pavoukovců jsou bičovci (Amblypygi). Je známo asi 150 druhů, které se vyskytují v tropických oblastech. I u těchto živočichů můžeme rozlišit hlavohruď a zadeček. První pár končetin a makadla jsou nápadně prodloužená a přizpůsobená k lapání kořisti. Bičovci nejsou jedovatí.

Klíšťata patří do řádu klíšťatovci (Ixodida). Na našem území se můžete setkat jak s běžným klíštětem obecným (Ixodes ricinus) tak se vzácnějšími zástupci pijákem lužním (Dermacentor reticulatus) nebo klíštěm lužním (Haemophysalis concinna). Posledně dva jmenované druhy se vyskytují na jižní Moravě a poměrně často je nacházím v okolí Břeclavi v lužních lesích.

Piják lužní, který se vyskytuje na jižní Moravě. Všimněte si osmi končetin charakteristických pro pavoukovce

Dalšími řády pavoukovců jsou bičnatci (Uropygi), krátkochvostci (Schizomida), štírenky (Palpigradi) a roztočovci (Ricinulei).

Pro přehlednost zde uvádím rozdělení pavoukovců

Třída pavoukovci

řád štíři

řád štírci

řád štírenky

řád bičovci

řád bičnatci

řád krátkochvostci

řád pavouci

řád sekáči

řád solifugy

řád rozotči

řád roztočovci

řád klíšťatovci