Myrmekofilové 2. část

V miniseriálu o myrmekofilních broucích Vám představím dalších několik brouků, kteří využívají pohostinnosti a výhod života uvnitř nebo v blízkosti mravenišť. Tentokrát to budou některé druhy se kterými se můžete běžně setkat v hnízdech mravenců rodu Formica a také v okolí kolonií mravence černolesklého.

Většina myrmekofilních brouků, které můžete najít v okolí kupových hnízd mravenců rodu Formica a také v blízkosti kolonií mravence černolesklého (Lasius fuliginosus), patří k poměrně běžným druhům. Za relativní vzácnost vděčí tyto druhy především skrytému způsobu života. Některé druhy nikdy neopouštějí mravenčí kolonii a objevit je není vůbec snadné. K pozorování a sběru myrmekofilů v hnízdech kupových mravenců rodu Formica se nejlépe hodí zimní a jarní období, kdy jsou tito brouci ukryti v mraveništi, často na malém prostoru a využívají tepla, které mravenci produkují. Nutno však upozornit, že mravenci rodu Formica jsou chráněni zákonem a pro manipulaci s mravenci, resp. s hnízdem, je potřeba výjimky od příslušného úřadu. V zimním období však narazíte i na hnízda rozhrabaná od různých ptáků, nebo savců a právě tato hnízda Vám mohou poskytnout zajímavý materiál pro studium. Aby nedošlo k poškození hnízda, můžete líčit na myrmekofilní brouky různé pasti, které nikterak nezasahují do chodu mraveniště.

foto#108

Oproti tomu lov v koloniích a v okolí hnízd mravence černolesklého je často velký zážitek. Řada myrmekofilů tyto mravence loví, nebo se pohybuje v blízkosti mravenčích stezek. Stačí najít velkou kolonii a pozorně se dívat na mravenčí stezky, zda někde v blízkosti nepobíhá nějaký zajímavý brouk. Většinou se jedná o drabčíky rodu Pella, kteří jsou v koloniích mravenců černolesklých velmi hojní. Nejhojnějšími zástupci jsou Pella humeralis, P. laticollis, P. cognata, P. lugens a P. funesta. Vzácnějším druhem je drabčík Pella similis a naprostou raritou je Pella erratica, kterou vidělo jen velmi málo entomologů a která žije pravděpodobně v blízkosti mravenců Tapinoma erraticum.

Některé druhy žijí v těsné blízkosti mravenců, resp. se pohybují přímo uvnitř kolonie jako například Pella laticollis. Druh Pella humeralis vyhledává nejčastěji mravenčí stezky, kde ukryta pod listem, nebo za větvičkou číhá na mravence. Společně s těmito druhy se na v hnízdech mravenců černolesklých můžete setkat ze vzácnějšími drabčíky rodu Haploglossa. Z druhů vyskytujících se na našem území můžeme za myrmekofilní označit druh Haploglossa gentilis. Žije většinou v nejbližším okolí hnízda, nebo přímo uvnitř a patří mezi synoekenty, tedy druhy, které využívají výhod soužití s mravenci a mravencům nijak neškodí. Dalším synoekentem je drabčík Oxypoda vittata. Když jsem doma choval kolonii mravence Lasius fuliginosus pozoroval jsem tyto drobné drabčíky jak běhají přímo v chodbách mravenců. Při kontaktu s mravencem brouk strnul a vypustil dávku chemické látky, která mravence na chvilku zdržela a drabčík měl možnost odběhnout o kousek dál. Toto se dělo při každém setkání brouka s mravencem.

Samozřejmě nejen drabčíci žijí v hnízdech výše zmíněných mravenců. Poměrně častí jsou v hnízdech mravenců rodu Formica brouci rodu Monotoma a velmi drobní potemníci druhu Myrmechixenus subterraneus. V první části tohoto seriálu jste mohli vidět i zástupce mršníků (Dendrophillus pygmaeus) nebo brouka z čeledi Cryptophagidae - Emphylus glaber. Avšak jedním z nejznámějších myrmekofilů je lesknáček Amphotis marginata. Žije u mravenců černolesklých a má velmi zajímavý způsob života. Žije v nejbližším okolí hnízda, ale i přímo v kolonii. Nacházím je například v "papírových" hnízdech mravenců černolesklých, kde ukryti ve skulině či dírce čekají na mravence, aby od něj "vyžebraly" trochu potravy. Lesknáček dokáže svými tykadly komunikovat s mravenci a ti jej, ve většině případů, ochotně nakrmí. Brouk má velmi ploché tělo a je tak výborně chráněn před mravenčími kusadly. Vyskytuje se téměř v každé kolonii těchto mravenců, ale díky skrytému způsobu života jej není snadné pozorovat.