Mravenec černolesklý a jeho hosté

Vždy jsem obdivoval sociální hmyz a především mravence. Kdykoli jsem narazil na kolonii mravenců, dokázal jsem dlouhé minuty pozorovat jejich neuvěřitelně koordinované počínání. Každý mravenec má v kolonii své jasně dané místo, své vlastní "povolání" a úkoly, které dokonale plní. Při pečlivém pozorování dění v kolonii můžete vidět spoustu zajímavých situací, které jsou před zraky "obyčejných" lidí často skryty. V mraveništích však nežijí jen mravenci, ale i řada drobných bezobratlých živočichů, kteří využívají pohostinnosti mravenců. Těmto živočichům, kteří sdílejí svůj životní prostor s mravenci, se říká myrmekofilové. Vztahy mezi myrmekofily a mravenci jsou dlouhá léta předmětem studia mnoha vědců i amatérů a patří k tomu nejbizarnějšímu co je možné v přírodě pozorovat.

Královna mravence Lasius fuliginosus připravená vylétnout z hnízda a založit novou kolonii.

Na stromě, kde tito mravenci hnízdí, je vždy čilý ruch. Z obrázku je dobře patrné, proč se tento druh jmenuje mravenec černolesklý.

Velmi zajímavé bylo pozorovat, jak některé dělnice "tahají" mladé samečky s sebou po mravenčích stezkách. Pozoroval jsem nějkolik desítek jedinců, kteří v kusadlech drželi létavé samečky.

Samci mravenců černolesklých čekají na odlet.

Okřídlený samec a dělnice s plným zadečkem. Právě tyto dělnice ochotně nakrmí hladové mravence uvnitř kolonie.

V minulém týdnu jsem strávil několik dní s fotografem z Japonska (Takashi Komatsu), který patří mezi špičku ve svém oboru. Již řadu let se věnuje studiu vztahů mezi mravenci a jinými zástupci bezobratlých. Do České republiky přiletěl fotografovat zástupce našich myrmekofilů, kterých u nás žijí desítky druhů. I přesto, že nejvhodnějším termínem pro pozorování myrmekofilů je časné jaro, podařilo se nám najít a vyfotografovat řadu zajímavých a vzácných druhů. Asi nejvíce pozornosti Takashi věnoval myrmekofilním cvrčkům, kteří žijí ve společnosti několika druhů našich mravenců. Z České republiky je znám jediný druh myrmekofilního cvrčka a to cvrčík mravenčí (Myrmecophilus acervorum). To zda je opravdu jediný ukáží až další studia.

Již řadu let chodím sbírat a pozorovat hmyz ke kolonii mravence černolesklého (Lasius fuliginosus), která je ve starém dutém dubu, a samozřejmě i tam jsem kolegu z Japonska musel vzít. Vydrželi jsme desítky minut u jediného stromu a sledovali dění v okolí kolonie. Náhoda tomu chtěla, že v den naší první návštěvy se mravenci rojili a tak jsme mohli pozorovat jejich svatební lety. Díky zvýšenému pohybu na kmeni dubu jsme objevili jednoho cvrčíka pobíhat mimo hnízdo, přímo po kmeni mezi roztouženými mravenci. Cvrčíkové jsou neuvěřitelně rychlí tvorové, kteří se snaží ihned ukrýt a tak není vůbec snadné je vyfotografovat. Pokud pozorujete cvrčíka mezi mravenci, jako by pro ně neexistoval. Mravenci na něj téměř nereagují a věnují se svým činnostem. Za poslední roky jsem cvrčíky myrmekofilní objevil několikrát a dokonce u několika druhů mravenců. Nejčastěji je nacházím v hnízdech mravenců Formica fusca a mravenců rodu Myrmica. V letošní roce jsem je však objevil v hnízdech mravenců Lasius brunneus, L. niger a dokonce v kolonii mravenců rodu Tetramorium.

Cvrčík mravenčí v hnízdě mravence Lasiu fuliginosus.

Cvrčík mravenčí v hnízdě mravence Lasius brunneus.

Nejen cvrčíky jsme pozorovali na starém dubu. Velmi zajímavým a hojným druhem je lesknáček Amphotis marginata, který má k mravencům černolesklým speciální vztah. Žije uvnitř nebo v blízkosti mravenčí kolonie a nechává se mravenci krmit. Brouk stimuluje pohyby svých tykadel mravence k tomu, aby jej nakrmil. Pokud má dělnice mravence dost potravy, ochotně brouka nakrmí. Pozorovat toto chování není obtížné, stačí se vydat v nočních hodinách ke kolonii, kde se lesknáčci vyskytují a hledat brouky ukryté pod listy, kůrou, kamínky apod. Pak stačí jen čekat až brouk vykoukne a "přinutí" mravence jej nakrmit. Na druhou stranu je neuvěřitelně obtížné toto chování vyfotografovat a tak je to jeden z mých současných úkolů. Další zajímavou vlastností lesknáčka je jeho schopnost se pevně přitisknout k zemi v případě ohrožení. Ostatní hmyz a ani mravenci nejsou schopni jej dobře uchopit a právě díky této dovednosti dokáže bez újmy přežít i v okolí tak "nehostinného" prostředí jako je mravenčí kolonie.

Lesknáček se dokáže velmi pevně přichytit k podkladu a tak se brání případným útokům mravenců. Pohled dovnitře mraveniště, kde jsou tyto situace velmi dobře ukryty.

Mravenec se pokouší brouka "odlepit" od země.

Mravenci brouky občas i doprovázejí na cestaách kolem mraveniště.

Ne vždy to má brouk jednoduché a tak jsem často pozoroval mravence jak si do hnízda odnášejí mrtvolky lesknáčků.

Mravenec uklízí mrtvého lesknáčka.

V kolonii mravenců černolesklých žije celá řada dalších myrmekofilních brouků. Jsou to především drabčíci rodu Pella. V kolonii ve starém dubu žijí druhy Pella humeralis, P. laticollis, P. funesta, P. lugens a P. cognata. Všechny tyto druhy loví mravence černolesklé, ale i jiné menší druhy hmyzu. Několikrát jsem pozoroval jak drabčíci rodu Pella hodovali na potravě, kterou mravencům "ukradli". Nejčastěji to byly různé stínky a mnohonožky. Stejně jako cvrčíkové, jsou i tito drabčíci neuvěřitelně rychlí. Rychlost jim umožňuje uniknout před mravenci a na druhé straně jim dává výhodu při jejich lovu.

Dalším druhem drabčíka, který je v koloniích mravenců černolesklých hojný, je Oxypoda vittata. Tento druh není predátor. Bleskurychle pobíhá mezi mravenci, často i uvnitř hnízda, a hledá zbytky mravenčí potravy. Plní tak úlohu jakého si popeláře. Pokud na brouka narazí mravenec, brouk mravence zasáhne dávkou chemické látky, kterou vyloučí ze zadečku. Mravenec je na pár chvilek ochromen a to stačí drabčíkovi k útěku. Drabčíkova potrava je tak draze vykoupena neustálým stresem a útěky před mravenci.