Domů » Nejnovější články » Maroko 2012 - 1. část

Maroko 2012 - 1. část

Tak jsem konečně vše vybalil a mohu se pustit do psaní článků a přiblížit Vám Maroko tak jak jsem ho viděl já. Jak jsem již psal, procestovali jsme jižní části Maroka a navštívili jsme i Vysoký Atlas a národní park Džabal Tubkal. Ale vše popořádku.

Maroko, neboli Marocké království se nachází na severu Afriky a má rozlohu 446 550 kilometrů čtverečních. Hlavním městem je Rabat a to i přesto, že spousta lidí považuje za hlavní město Marrákeš. V dnešní době je Marrákeš mekou turistů a při naší cestě jsme si to opravdu ověřili a to i přesto, že byl teprve duben a turistická sezóna ještě zdaleka nezačala. Druhým nejvíce navštěvovaným městem je Agadir na pobřeží Atlantického oceánu. Maroko je jinak konstituční monarchie řízená králem Mohamedem VI. Fotografie tohoto mladého krále byly vidět velmi často a většinou šlo o velké tabule v malých i větších městech, které nešly přehlédnout. Měnou je marocký dirham. Poměrně snadno se přepočítává, protože za jedno euro dostanete asi 10 dirhamů. Samozřejmě je možné platit i eury a to především při venkovním prodeji a od místních prodejců, kteří Vás pronásledují na každém kroku a chvílemi to bylo velmi nepříjemné a pro Evropana nezvyklé. Vůbec smlouvání o cenu je pro Maroko a pro arabský svět velmi charakteristické a pokud nesmouváte jste divný a obchod s vámi nikdo neuzavře. Smlouvá se nejen o cenu suvenýrů, ale i o cenu hotelu, jídla atd. Prostě kdo nesmlouvá není IN.

Do Maroka se můžete dostat jak po vlastní ose automobilem, tak například letecky. K dispozici je více než 15 letišť. Letenky se pohybují nejčastěji kolem 7 - 15 tisíc v ekonomické třídě a pokud chcete cenu snížit, bude nutné letět například přes Londýn nebo Miláno s nízkonákladovými společnostmi jako jsou EasyJet nebo Ryanair. My jsme využili služby letecké společnosti Ryanair a letěli jsme z Brna do Londýna (Standsted). V Londýně jsme museli strávit 12 hodin a druhý den ráno nás čekal přímý let do Marrákeše. Já osobně však doporučuji si raději připlatit a letět s někým jiným. U společnosti Ryanair je velmi komplikované vytištění letenek, během letů nemáte nárok na občerstvení atd. Jeden příklad za všechny. Společnost Ryanair má internetové letenky, které si musíte vytisknout nejdříve 15 dní před odletem. Jak to ale udělat, když letíte na tři týdny a 15 dní před odletem jste někde v terénu. My jsme řešili právě tento problém a museli jsme si najít hotel, kde jsme poprosili majitele aby nám umožnil využít jeho kanceláře, rezervaci letenek potvrdit, vyplnit opět všechny údaje a letenky si vytisknout. Umím si ale představit, že to může být někdy problém.

Příroda Maroka je velmi rozmanitá a nenechá nikoho chladným. Krajina se neustále mění, holé kopce střídají částěčně nebo zcela zalesněné, kamenité pouště střídají pouště písčité atd. Na vrcholcích pohoří Atlas je velmi dlouho sníh a i v době našeho příjezdu ho bylo na horách stále ještě dost. Dokonce jsme kvůli sněhu lehce pozměnili náš program. V jižní části Maroka dominují porostům arganové stromy z jejichž plodů se vyrábí arganový olej jemuž se přisuzují velmi blahodárné účinky, především v oblasti kosmetické. Velmi často nám jej nabízeli místní trhovci s komentáři, že je na vše. Roste zde také řada akácií, různých trnitých keřů, tújí a vzácněji i borovic. V některých oblastech byly ohromné mandlové sady a olivové háje. Jen ojediněle jsme viděli duby nebo buky. Směrem k poušti samozřejmě přibývalo palem. Vzhledem k termínu naší návštěvy jsme neviděli tolik kvetoucích rostlin, i když v NP Džabal Tubkal se ve výškách kolem 2800 metrů bylo nač dívat. Více v samotném článku o tomto úžasném místě. S vodou je to v Maroku docela složité. V zemi je několik velkých přehrad, které jsou před návštěvníky většinou chráněny. Najít se však dají i menší nádrže, kde je možné se osvěžit, nebo v našem případě sbírat brouky. Během 3100 km, které jsem po Maroku najezdil jsme viděli jen velmi málo řek, přesněji řečeno řek s tekoucí vodou. Na mnoha místech se krajinou vlnila velká vyschlá říční koryta. Týden před naším příletem byly v Maroku silné deště a na mnoha místech byly poškozené silnice, zbytky hlíny na silnicích atd. Některé cesty byly dokonce kvůli sesuvům půdy zcela uzavřené. Občas jsme projeli několik desítek kilometrů a místo přijatelné silnice se objevil přijatelný brod. Avšak po vodě žádné památky. Silné deště připomínaly jen vysychající kaluže a nové cesty, které si voda vyhloubila. Cestování autem po Maroku by bylo asi na samostatný článek. Stejně tak bude na samotný článek i rozmanitost nerostů, které můžete v Maroku objevit.

I přesto, že jsme trávili venku každý den více než 12 hodin nebylo vůbec snadné najít nějaké živočichy. Všude bylo velmi sucho a tak nejčastějšími objekty našeho zájmu byli plazi. Avšak při teplotách kolem třiceti stupňů byl jejich odchyt velmi náročný. Především scinkové mizeli v písku a pod kameny rychlostí blesku. Ve večerních hodinách bylo možné najít různé druhy gekonů. Gekony jsme nacházeli i v průběhu dne, kdy byli ukryti pod kameny a ve spárách. Z hadů jsme viděli jen užovky a jednou při nočním přejezdu velkého hada, kterého jsem však v záři reflektorů neurčil. Na co se však v Maroku musíte připravit je velké množství štírů. Vzhledem k tomu, že jsme velmi často obraceli kameny viděli jsme štírů opravdu stovky. Nejmenší byli jen 1 cm velcí, ti největší pak dosahovali téměř decimetru. Zážitkem je pak lov a pozorování solifug, velkých pavoukovců s nevalnou pověstí a "ošklivým" kukučem. Jednou v noci jsem při jízdě autem objevil větší solifugu jak běží přes prašnou cestu. Okamžitě jsem zastavil a se slovy "jdu ji chytit" jsem vyrazil za ní. Jak jsem se však ohnul a přiblížil ruku k zadečku solifuga se otočila a velmi rázně po mně vystartovala...v té chvíli jsem si říkal kdo je vlastně loven. Když to viděl můj kolega, nemohl se ubránit smíchu. Čekal, no spíše nečekal, že na ni půjdu bez ochranných pomůcek, ale pravdou je, že jsem si byl jistý tím, že ji normálně chytnu shora a bude to. Opak byl pravdou a začala několika minutová naháněná na jejíž konci se mi ji podařilo doslova narvat do malé plastové krabičky. Druhý den jsme ji fotili a naháněná se opakovala.

Cestou nás také často provázely vlhy pestré, ale i další, celý zelený druh vlh, který na rozpáleném písku neuvěřitelně zářil. Bohužel jsem si nebral delší sklo a tak jsem je mohl jen pozorovat a poslouchat jejich typické švitoření. Několikrát jsme viděli na obloze velké dravce a na okrajích nádrží drobné kulíky a jiné brodivé ptáky. Byli jsme se také podívat nedaleko Tiznitu, kde je malá kolonie volně žijících ibisů skalních.

Nápadně trnitá a asi 1 cm velká ploštice...vyhrabával jsem je z pod trnitých keřů, často ze společnosti mravenců

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
12916613
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace