Domů » Nejnovější články » Madeira - co vše se může pokazit

Madeira - co vše se může pokazit

V letošním roce jsem se rozhodl navštívit Madeiru, malý ostrov v Atlantském oceánu, vzdálený asi 700 km západně od břehů Maroka. Tento úžasný ostrov patřící Portugalsku jsem navštívil již před dvěma roky, a to společně s kolegou entomologem. Tentokrát jsem však vyrazil sám a možná právě proto jsem zažil tolik nepředvídaných věcí, že nemohu jinak, než o nich napsat pár vět.

Vše začalo změnou počasí. Možná si pamatujete, jak se v průběhu března oteplilo. Bylo téměř jarní počasí, lidé začali uklízet zimní bundy a někteří zahájili jarní práce na zahrádkách. Zima však neřekla své poslední slovo a jednoho dne se přes noc počasí náhle změnilo. V pátek bylo krásných 10 stupňů, avšak během noci, kdy napadl sníh, teplota klesla na mínus tři stupně. Samozřejmě silničáři opět zaspali a tak byly silnice průjezdné jen s největší opatrností. Ano, a právě tuto noc jsem odlétal. Už příchod k autu, před třetí hodinou ranní, napovídal, že se může cesta zkomplikovat. Letadlo mělo z Prahy odlétat v šest hodin ráno a tak jsem měl tři hodiny na to, abych dolej do Prahy, zaparkoval na hlídaném parkovišti, odbavil se a nasedl do letadla. Vzhledem k této výrazné změně počasí bylo auto jedna velká ledová koule, navíc zasypaná sněhem. Než jsem jej řádně očistil, bylo čtvrt na čtyři...vlastně díky chumelenici bylo čištění auta téměř nekonečné. Nakonec jsem tedy po čtvrt na čtyři vyrazil směr letiště. Počítal jsem, že cesta na letiště bude trvat maximálně hodinu, ale to by musely být silnice upravené a sjízdné. Díky chumelenici, kdy jsem nemohl použít dálková světla, neb jsem pak neviděl ani na krok, a díky neprotaženým silnicím jsem nakonec do Prahy dojel až za hodinu a půl. Než jsem sehnal majitele parkoviště a přehodil všechny věci, tak bylo téměř pět hodin. Na letiště jsem se dostal těsně po páté, rychle si nechal odbavit batoh, protože letenky jsem měl již v mobilu a vyrazil k odletové bráně. Vše se zdálo v pohodě, i když jsem si stále říkal, že to venku vypadá tak, že letadla nemohou létat. Letadlo opustilo své stání a rozjelo se. Za chvilku se však zastavilo a pilot oznámil, že bude na letadlo nanesen protinámrazový přípravek, který je při startu v mrazivém počasí nutný. Postřik letadla probíhal asi 20 minut, a již v té chvíli jsem byl lehce nervózní a pokukoval jsem z okénka na auto, které na křídla nanášelo nějakou podivnou zelenou hmotu připomínající rozředěné amarouny. Na přestup jsem měl v Lisabonu pouze 45 minut...nyní tedy jen 25. Letadlo bylo ošetřeno a opět se rozjelo...ale udělalo jen kolečko a pilot oznámil, že dráha není upravená pro start a že bude připravena asi za půl hodiny. Už bylo jasné, že přípoj v Lisabonu nestihnu. Nakonec jsme odlétali z Prahy v 7:20. Jen jsem si říkal, proč zaměstnanci letiště začali dráhu upravovat až po šesté, když věděli, že letadlo v šest odlétá. Měl jsem spoustu vlastních teorií, ale žádná asi nebyla ta správná.

Po více než třech hodinách letu jsem byl ihned po výstupu z letadla odchycen zaměstnankyní letecké společnosti a bylo mi oznámeno, že jsem letadlo nestihl a že poletím za několik hodin dalším spojem. Jako náhradu jsem dostal voucher na 16 EUR a tak jsem si dopřál aspoň pořádnou snídani. A musím říci, že pořádný kus pizzy Hut přišel vhod. Nakonec vše dobře dopadlo a já byl po třetí hodině na Madeiře. Vyzvednout batoh a hurá pro auto...ale kde je batoh? Na pásu už nebylo žádné zavazadlo a batoh nikde. Tak jsem se odebral k reklamacím a nahlásit ztrátu batohu. Když jsem se blížil k okénku, zahlédl jsem zaměstnance letiště, jak veze na vozíku můj batoh. Důvodem byla hmotnost a velikost batohu...na menších letištích jsou větší zavazadla odbavována mimo check-in, což je i případ letiště ve Funchalu. Batoh je doma a tak jdeme pro auto. Předem zamluvené auto však již neměli a tak jsem dostal Citröen C1, což se nakonec ukázalo jako nepříliš dobrá volba. V brutálních kopcích, které na Madeiře jsou, jsem měl občas pocit, že mi chcípne i jednička, a to jsem byl v autě sám. Tak zaplatím pronájem auta a vyrazím, ...ale nefunguje mi kreditní karta, že by utrpěla neustálým používáním, nebo je problém někde jinde? Každopádně nebylo možné zaplatit klasickou cestou a tak jsem nabídnul, že můžeme využít bezpečnostního kódu na kartě, kdy si obchodník stáhne z účtu domluvený obnos peněz, samozřejmě vše vidíte a částku potvrzujete. Ale jak to budu dělat celý týden, když nemám funkční kartu a jsem sám, tedy nemám nikoho, kdo by mě založil...no nějak to dopadne.

Když jsem vyrazil z letiště na sever směr Porto Moniz, cesta ubíhala velmi příjemně, skvělé bylo i počasí a tak jsem se začínal těšit do terénu. Když jsem byl asi 20 kilometrů od cíle u vesnice São Vicente, začala se objevovat spousta aut, některá z nich měla závodní čísla, jiná byla plná reklam. Najednou na silnici značka zákaz vjezdu a informace o tom, že se zde konají závody do vrchu a že je několik silnic uzavřených...samozřejmě se to týkalo i té mé do Porto Moniz. Na Madeiře zas tak hustá síť silnic není a tak bych musel najet několik desítek kilometrů, než bych se dostal na místo. Když jsem se rozhodoval, zda vyčkám do ukončení závodu, nebo zkusím najít nějakou cestu kolem vesnice, tak mi volal majitel ubytování, že mají problém, že jim vyhořela elektroinstalace v apartmánu, kde jsem měl být, a že mi musí najít nové ubytování. Tak jsem řekl, že mají čas, neb stojím u São Vicente a nemohu dál. Pán mi poradil, že když pojedu doprava, projedu tunel, pak zahnu doleva a pojedu podél moře a nějakých malých domků, že bych to měl celé objet...a skutečně, za deset minut jsem už byl zpět na silnici do Porto Moniz.
Další dva dny proběhly bez problémů. Avšak třetí den, kdy jsem fotil jednu drobnou skákavku, samozřejmě objektivem Canon MP-E65, který používám stále, se na displeji objevila hláška chyba komunikace s objektivem, očistěte kontakty. Tak jsem sundal objektiv, vše řádně vyčistil a nasadil zpět...chyba však nezmizela. Okamžitě mi to došlo...ještě 4 dny na Madeiře a jsem bez objektivu. Před třemi roky jsem měl stejný problém a nakonec se ukázalo, že se přerušil tzv. flex clony a já musel samozřejmě objektiv poslat do servisu. Oprava se jim tehdy příliš nepovedla (více o opravě zde). Objektiv tak fungoval pouze při zvětšení 1:1, což mi nebylo moc platné, protože jsem s sebou měl i stabilizovaný makro objektiv 100/2,8. Tak jsem musel ukončit focení své drobotě a začal fotit trochu větší tvory, tedy jen ty na které jsem měl techniku.

Dny ubíhaly a já začal pomalu pomýšlet na návrat. Jenže je tu problém...nutnost uhrazení ubytování pouze v hotovosti a nefunkční kreditka. Tak napíšu majiteli, ať mi vystaví fakturu, případně mu pošlu také bezpečnostní kód karty a vše se vyřeší. Jenže na Madeiře mi sms i hovory občas nechodily a tak jsem po odeslání sms měl za to, že najdu na emailu fakturu a bude to. V odpoledních hodinách jsem dorazil na letiště a těšil se na let domů. Asi necelé dvě hodiny před odletem se ke mně blíží dva policajti a žádají mě, abych šel s nimi. Mají nahlášeno, že chci ujet z ostrova bez uhrazení ubytování...tak jim vysvětluju situaci a policajt, který se mnou zůstává někam volá a předává mi telefon s tím, že na druhém konci je onen majitel ubytování. Ten mě upozorňuje, že nechápe, proč jsem neuhradil ubytování, že chce hotovost a že bez zaplacení nemohu odletět. Opět mu vysvětluju situaci, ale on stále trvá na hotovosti. Už jsem neměl čím argumentovat a tak jsem předal mobil policistovi a ten opět dlouhé vteřiny hovořil s majitelem. Položil to a ptá se, zda bych mohl zavolat do své banky...bylo naštěstí páteční odpoledne a tak to bylo možné. V bance jsem dostal odpověď, že pokud chci, tak mi pošlou novu kartu...samozřejmě klasicky do pěti dnů. To jsem s díky odmítnul. Tak zkuste Western Union! To by sice šlo, kdyby na letišti měli pobočku a také bych musel sehnat někoho u nás, kdo by v pátek odpoledne našel pobočku u nás a poslal peníze. To už chybělo do odletu 40 minut a řešení v nedohlednu...stále jsem byl v policejní kanceláři. Najedou telefon a volal mi majitel ubytování, že mu mohu poslat peníze na účet a ať udělám kopii obrazovky s informací, že peníze odešly. Jenže nemám certifikát...zavolal jsem tedy domů své ženě a požádal ji o zaslání mého certifikátu. Velké štěstí bylo, že jsem měl s sebou notebook, který obvykle neberu. V tom ale policista říká, že musíme jít, nebo mi ulítne letadlo. Za pochodu jsem tedy stáhnul certifikát a otevřel internetové bankovnictví. Vzhledem k tomu, že se za chvilku měla zavírat odletová brána a já ještě nebyl celně odbaven, policista mě doprovodil a pokusil se můj přesun urychlit. Rychlá pasová kontrola a nyní kontrola zavazadel, tedy foto batohu a dalších věcí....stále jsem v ruce držel notebook a ťukal tam IBAN. U kontroly mi celníci nařizují sundat boty a vše odložit, říkám, že provádím platbu a že nemohu notobook zavřít...tak to zkusili ještě jednou, což zahlédl "můj" policista a šel jim vysvětlit situaci. Najednou se kontrola zrychlila a já byl za minutu hotov, sednul jsem si na lavičku a provedl platbu. Policista nadiktoval email majitele ubytovny a já mu poslal kopii obrazovky. Policista se usmál, zavolal to majiteli a ten potvrdil příjem emailu. To už byla brána do letadla zavřená, ale i zde mi pomohl policista, který někam zavolal a skleněnými dveřmi mě pustil přímo na letištní plochu, kde jsem na poslední chvíli, a samozřejmě jako poslední nastoupil do letadla. V Lisabonu jsem již v klidu čekal na let do Prahy, ale ještě to nebylo vše.

Když jsem čekal ve frontě u odletové brány, přistoupila ke mně mladší paní. Znáte ten pocit, když se k vám někdo nakloní a má neuvěřitelně silný a pro vás nepřijatelný parfém? Nevím, kde ho paní sebrala, ale mě jsem pocit, že musí letět z Moskvy. Nejsem žádná citlivka, kdo mě zná, tak ví, že ani mršiny, natož nějaký trus mě nemůže rozházet, ale toto? Snažil jsem se zakrývat nos, abych dopad "zápachu" co nejvíce eliminoval. Už myslím na to, jak nastoupím do letadla a nadechnu se čerstvého vzduchu. V tom k té dámě přistupuje pravděpodobně její přítel a ptá se jaké má číslo sedačky...odpověď zní 15F. Pomóóóc to nééé, já mám 15E! Ano, mé utrpení skončilo až na letišti v Praze :-)

Ale určitě Vás ale více zajímá, co vše jsem na Madeiře viděl, fotil a co příroda. Tomu všemu se budu věnovat v dalším článku, na kterém již usilovně pracuji, a brzy se tu objeví.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1216221411
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Honza
Pavle, že se všechno co může pos..e
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace