Domů » Nejnovější články » Jedovatí mravenci Austrálie

Jedovatí mravenci Austrálie

Řeč je samozřejmě o mravencích rodu Myrmecia, kteří patří mezi obávané obyvatele tohoto kontinentu a ročně znepříjemní život mnoha lidem především na jihu Austrálie. Nabízím zde malou vzpomínku na setkání s těmito mravenci a pár zajímavých informací z jejich života.

Většina původních druhů bodavých mravenců patří do rodu Myrmecia, který se vyskytuje pouze na území Tasmánie, jižní a jihovýchodní Austrálie a jen jden druh (M.apicalis) obývá Novou Kaledonii. Jsou známi jako skákající mravenci tzv. Jumper Ants nebo Jack Jumper Ants. Do současné doby je známo asi 89 druhů mravenců rodu Myrmecia a všichni disponují velmi účinnými žihadly. Aby toho nebylo málo, celá tato skupina se rozděluje na menší druhy, kterým se říká Jumper Ants a kteří dorůstají velikosti jen asi 10 až 15 mm a jsou charakterističtí svými trhavými pohyby a častými skoky, které jsou asi 5 cm dlouhé. Druhou skupinou jsou tzv. buldočí mravenci (Bull Dog ants), kteří dorůstají velikosti 15-25 mm a jsou opravdovým postrachem.

Myrmecia pilosula, Grampians NP

Myrmecia pilosula, Grampians NP

Myrmecia pilosula, Grampians NP

Skákající mravenci svou oběť nejdříve uchopí svými mohutnými kusadly a nakonec se prohnou a oběti dají usmrcující žihadlo. Jsou to velmi agresivní mravenci, kteří se pohybují velmi hbitě a často na kořist nepozorovaně vyskočí z vegetace. Když si člověk představí, že by tito mravenci dorůstali velikosti kolem 1 metru, myslím si, že by se rázem stali jedněmi z nejobávanějších tvorů na této planetě.

Jejich žihadla jsou v první řadě velmi bolestivá a nezřídka je provází anafylaktický šok, podobně jako po bodnutí včelou nebo vosou. Bodnutí doprovází také silný otok, který může trvat i několik dní. Jed má poměrně složité složení a zajímavostí je, že jed těchto mravenců může zničit rakovinné buňky. Imunotoxin, který je obsažen v jedu těchto mravenců je 4x silnější než imunotoxin, který je obsažen ve včelím jedu. Nový tým vědců se snaží účinný toxin z jedu mravenců používat při léčbě rakoviny a to tím způsobem, že se jed aplikuje přímo do postižených míst. V budoucnu by se mohlo jednat o nový způsob "chemoterapie" při tomto závažném onemocnění.

Mravenci mě vždy zajímali a samozřejmě stále zajímají a vždy bylo mým přáním vidět tyto mravence v přírodě. Poprvé se mi to podařilo v Austrálii v roce 2009 a díky tomu, že jsem se pohyboval několik dní po svých a spal jsem ve stanu, podařilo se mi najít hned několik druhů těchto mravenců. Při letošní návštěvě jsem neměl tolik času, ale i tak jsem si setkání s těmito mravenci užil. Samozřejmě jsem o jejich bolestivém bodnutí věděl a tak jsem si vždy dával pozor. I když při fotografování žlutonohého druhu Myrmecia pilosula, který neustále těká a je připraven skočit, se musí mít člověk opravdu na pozoru. Navíc se v okolí pohybují další mravenci a tak se dá očekávat, že některý z nich nečekaně pronikne tam kam nemá. Mě se stalo při fotografování tohoto druhu v krásném prostředí národního parku Grampians na jihu Austrálie, že jsem fotografoval jednoho mravence a druhý se byl podívat na mé ruce. Naštěstí se jen prošel a díky tomu, že se snažím zachovávat klid a nedělat rychlé pohyby, mravenec pak odskočil jinam. Tento park byl asi tím nejúžasnějším místem, které jsem dosud navštívil, jen škoda, že jsem tam nemohl strávit více času. Krom mravenců jsem tam pozoroval spousty štírů, zajímavé druhy much a na mechových polštářích na skalách rostlo několik druhů masožravek.

Myrmecia sp., Morialta NP

Myrmecia pyriformis, Morialta NP

Myrmecia pyriformis, Morialta NP

Před pár lety jsem v Austrálii fotil další dva druhy mravenců rodu Myrmecia a především buldočí mravenci druhu Myrmecia pyriformis byli neuvěřitelní. Svou velikostí kolem 2,5 cm opravdu naháněli hrůzu. Jednou jsem se šel projít v noci po eukalyptovém lese a pod odchlípnutou kůrou jsem uviděl nějaký pohyb. Samozřejmě mě zajímalo copak to je a tak jsem kůru odklopil a posvítil si pod ní čelovkou. K mému překvapení z pod kůry neuvěřitelně rychle vyběhlo několik dělnic tohoto mravence. Jeden se snažil skočit přímo na mě, ale naštěstí jsem byl rychlejší. Mravenci se rozběhli po kůře a kontrolovali co se stalo. Za několik vteřin již téměř všichni byli opět zpátky v hnízdě a ve svitu čelovky byly vidět jen jejich hlavy s ohromnými kusadly jak kontrolují situaci. Noční pozorování má několik úskalí a jedním z nich je samozřejmě omezený prostor, který člověk může hlídat. Na druhé straně může vidět tvory, kteří jsou ve dne ukryti. Některé druhy mravenců aktivují právě v noci a tak i noční pozorování jsou důležitou součástí života fotografa.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
62118176
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Petra
Nemohl yb sjte mi někdo poradit :-( akorát ti naši mají ještě křídla. objevuji se vecer po setmeni na balkone , ale obcas nam proniknou i domu nebot chodime na balkon kourit :-( P.sch.1921978@seznam.cz Děkuju moc za rady
Petra
No pěkný :-( mi jeasi mámedoma co mám dělat :-(
Jakub
Ahoj,
moc hezké stránky, zajímavé čtení a opravdu povedené fotografie :cool:
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace