Domů » Nejnovější články » Do Maroka za mravenci

Do Maroka za mravenci

Mravenci jsou pozoruhodní živočichové, kteří byli vždy v popředí mého zájmu o přírodu a tak bylo jasné, že jsem se snažil najít a vyfotografovat i některé druhy, které žijí v Maroku. Musím říci, že nám štěstí přálo a tak jsem si přivezl fotografie několika velmi zajímavých mravenčích druhů.

Hlavním důvodem naší cesty do Maroka byli myrmekofilové, brouci žijící u mravenců. Při jejich hledání jsme nacházeli samozřejmě i hnízda jiných druhů mravenců, kteří byli neméně zajímaví. Při svých cestách do exotických oblastí jsem nikdy na mravence nezapomněl a i nyní jsem jim věnoval poměrně dost času. S mravenci jsme se v Maroku setkávali téměř na každém kroku. Nejčastěji jsme nacházeli kolonie velmi zajímavých mravenců rodu Messor a Aphaenogaster. Tito mravenci mají hnízda nejčastěji pod kameny a jejich přítomnost je často prozrazena dělnicemi, které pobíhají v bezprostřední blízkosti hnízda. Jindy spatříte vchod do hnízda u kterého hlídkuje několik dělnic. Mravenci rodu Messor jsou tzv. mravenci zrnojedi a v současné době je ve světe známo kolem 100 druhů. Kolonie shromažďuje semena nejrůznějších druhů trav a ukládá je do speciálních komůrek, kde jsou uchovávána v suchu a slouží jim jako hlavní zdroj potravy. Mravenci se živí příležitostně i živočišnou potravou a to hmyzem a dokonce malými šneky. Často nalezenete v mraveništi komůrky až po okraj naplněné semeny, ale nejen těmi.

Projížděli jsme neuvěřitelně vyprahlou krajinou a až po několika desítkách minut jízdy jsme k našemu velkému potěšení narazili na menší jezero, které bylo plné života. Po březích pobíhali kulíci, bahňáci i slípky zelenonohé. Hlinitopísčité břehy byly plné drobného hmyzu. Lokalita to byla úžasná a tak jsme se rozhodli, že zde strávíme noc. Při nočním lovu nám na plátno přilétly nejen nejrůznější druhy brouků, ale i obrovské královny mravenců rodu Dorylus. Mravenci rodu Dorylus jsou zcela slepí, ale tyto královny měly nejen mohutná kusadla, ale i nápadné oči. K jakému druhu velké mravenčí královny patřily jsme vůbec netušili. To, že se jedná o královny právě těchto mravenců jsem zjistil až doma. Najít však kolonii zdejších mravenců rodu Dorylus je velmi obtížné, protože si tito mravenci budují hnízda hluboko v zemi, nebo pod hluboko zapadlými kameny a žijí skrytým způsobem života. Hned ráno nám však opět přálo štěstí. Kolega přišel na nocoviště a hlásil, že objevil kolonii mravenců rodu Messor, kteří se pravděpodobně utkali s mravenci rodu Dorylus a nosili si je do mraveniště. Tato informace mě samozřejmě nenechala chladným a okamžitě jsem si připravil fotoaparát a vyrazil k mraveništi. A skutečně, odehrávala se zde opravdová bitva na život a na smrt. Mravenci zrnojedi pravděpodobně objevili hnízdo Dorylusů a došlo k bitce. Nacházeli jsme mravence zakouslé do sebe, často s chybějícími končetinami, nebo dokonce pouze jejich hlavy. Několik dělnic zrnojedů mělo zakousnuté dělnice Dorylusů přímo do kusadel a nebylo možné je již sundat. V místech, kde zrnojedi uchovávají zásoby suchých semen a trávy se povalovalo i několik ochromených Dorylusů. Někteří byli zcela nepoškození a bylo velmi zajímavé, že i přesto, že se ještě hýbali nebyli schopni utéci. Několik minut jsme pozorovali dění v mraveništi a stále se objevovali noví zrnojedi, kteří přinášeli do hnízda další ochromené Doryluse. A právě to jsou situace, které člověka dovedou naplnit pocitem uspokojení a radosti z nově poznaného.

Velmi zajímavou skupinou mravenců jsou neuvěřitelně rychlí mravenci rodu Cataglyphis, které poznáte podle charakteristicky zvedlého zadečku. Nacházejí se v těch nejteplejších oblastech Maroka a jsou to i jedni z úžasných obyvatel pouští. V poledním žáru, kdy teplota vzduchu překračovala 30 stupňů pobíhali tito mravenci po rozpáleném písku rychlostí blesku. Mají velmi dlouhé nohy přizpůsobené k běhání a když jsem je viděl poprvé, hned mě napadlo jak já tyto mravence budu vlastně fotografovat. Vyfotografovat je v běhu po poušti bylo samozřejmě nemožné a tak se tím nejvhodnějším místem pro fotografování stal vchod do mraveniště, kde se přeci jen tito běžci uklidnili a mohl jsem je pozorovat při klidnějších aktivitách. Aktivita těchto mravenců při vchodu do mraveniště byla velmi zajímavá. Když jsem se přiblížil, například s fotoaparátem, dělnice vemi rychle reagovaly a ve chvíli, kdy jedny zmizely v mraveništi jiné se mě snažily zastrašit rychlými výpady. Občas jsem samozřejmě všechny mravence neuhlídal a tak mi uštědřili pár kousanců. Velmi rád vzpomínám na situaci, kdy jsem seděl asi metr od vchodu do hnízda a pozoroval život kolonie. Mravenci vybíhali z mraveniště kolem mne a asi mě brali jen jako velkou překážku, která není nebezpečná. Po několika minutách se ve vchodu začali objevovat okřídlení jedinci. Bylo jasné, že se začíná schylovat k vylétnutí mladých královen z hnízda. Samozřejmě, že jsem si nemohl nechat ujít tuto zajímavou situaci a tak jsem se pomalinku přiblížil k hnízdu a začal fotografovat. Zde již mravenci usoudili, že bych mohl být pro jejich hnízdo nebezpečný a začali se připravovat k obraně. Sem tam vyrazil některý mravenec a snažil se mě kousnout a připomenout mi, že jsem příliš blízko. Kousanců přibývalo a tak jsem se vrátil zpět na mé původní místo. Mravenci si mě však pohlídali a začali vybíhat přímo za mnou. Z počátku to bylo jen pár mravenců, ale útok se neustále stupňoval a zvyšovalo se i množství útočících mravenců. Jak jsem se někam pohnul přesunuli se i mravenci. Nakonec jsem musel okolí hnízda opustit a uvědomil jsem si, že v množství je síla.

V průběhu tří týdnů jsme viděli několik druhů těchto zajímavých mravenců. Tím nejzajímavějším druhem byl velký stříbrný Cataglyphis bombycina, kterého jsme nacházeli v poušti a jeho hnízda byla často přímo v dunách na místech bez vegetace, vystavená celodennímu slunečnímu žáru a neustálým poryvům větru. V okolí vchodu do hnízda bylo vždy několik dělnic, které se staraly o to aby byl vchod přístupný a stále dokola odhrabávaly navátý písek. Mezi menšími dělnicemi se čas od času objevil i nějaký větší jedinec, který byl nápadný jak svou velikostí tak obrovskými kusadly. Tyto kusy byly však velmi vzácné a pravděpodobně se ukrývaly uvnitř mraveniště. Jak tyto velké dělnice objevit a při tom nerozhrabat celé mraveniště? Když jsem seděl u jednoho mraveniště a pozoroval hemžení mravenců kolem vchodu do hnízda, napadlo mě, že by možná šlo nějakou větší dělnici vylákat tím, že přímo ke vchodu do hnízda umístím malý kamínek na který si menší dělnice netroufnou a budou nuceny využít služeb nějaké větší dělnice. Plán to byl sice smělý, ale k mému velkému překvapení fungoval. Na kamínek se samozřejmě nejdříve přišlo podívat několik menších dělnic. Po několika marných pokusech s malým kamínkem hnout se asi rozhodly, že povolají silnější a větší dělnice, které problém vyřeší. Když se po několika minutách objevila o něco větší dělnice, říkal jsem si, že to bude opravdu fungovat. V očekávání ještě větší dělnice jsem začal vchod do hnízda natáčet. Netrvalo to ani dlouho a mé počínání přineslo očekávaný výsledek. Neustále jsem hleděl do vchodu a ve tmě se občas objevila hlava nějakého většího mravence. Nakonec se jedna z větších dělnic skutečně objevila na kamínku před vchodem a pravděpodobně řešila jak s ním naložit. Když jsem si užíval pohled na tuto dělnici v přítmí mraveniště jsem zahlédl na vteřinku obrovskou hlavu další dělnice, ta však byla mnohem větší a moc jsem si přál aby se ukázala a vylezla ven. Štěstí přeje připraveným a tak se na kamínku objevila obří dělnice s mohutnými kusadly a obrovskou hlavou. Venku byla jen několik vteřin a opět zmizela uvnitř mraveniště. Radoval jsem se jako malý kluk, když jsem si pak prohlížel video s obrovskou dělnicí. A i když to bylo jen několik málo vteřin, zapsal se mi tento okamžik hluboko do paměti. Stále jsem přemýšlel zda tato velká dělnice vylezla kvůli mému chytře nastraženému kamínku, nebo to byla jen velká náhoda. Kdo ví....

V mraveništi mravenců rodu Messor byla vidět spousta podobných situací, kdy již téměř mrtvý mravenec
rodu Dorylus (žlutý jedinec) zůstal zakousnutý do kusadel jiného mravence

Další jedinec zakousnutý do kusadel. Sundat mravence z kusadel bylo nemožné

Na fotografii je dobře patrné, že mravenec rodu Dorylus nemá žádné oči

Cataglyphis sp.

Plagiolepis sp. při práci s vajíčky a larvami

Obrovští mravenci rodu Camponotus byli po ránu orosení a fotografování bylo poměrně snadné. Jen se jich nebát

Cataglyphis cf. bicolor

Messor sp.

Cataglyphis cf. bicolor

Vzhledem k velikosti a rychlosti s jakou se tento mravenec pohyboval, bylo velmi obtížné pořídit jakoukoli fotografii

Aenictus vaucheri - velmi zajímavý a úplně slepý mravenec, kterého jsme viděli jen jednou

Monomorium subopacum

Velmi pěkný mravenec rodu Camponotus

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
92113911
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
An.vondráčková
Jak rychle může běžet mravenec?
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace