Domů » Nejnovější články » Acallesové

Acallesové

Mezi druhově nejbohatší čeledi brouků patří i nosatci (Curculionoidae). Nosatci jsou neuvěřitelně různorodou skupinou do níž patří i drobní a svou bionomií a vzhledem velmi zajímaví nosatci patřící do podčeledi Cryptorhynchinae.

Určitě se zde nebudu pouštět do rozboru vědeckých informací o této podčeledi. I přesto, že se v poslední době nosatcům věnuji spíše okrajově, zažil jsem s některými z nich krásné chvíle o které bych se s Vámi chtěl aspoň ve stručnosti podělit. Samozřejmě důvodem je i to, že jsem některé druhy v posledních měsících našel a vyfotografoval. Již jako malý kluk jsem sbíral brouky a abych se o nich také něco dozvěděl, četl jsem nejrůznější odborné i cestopisné publikace. Jednou jsem si v knihovně půjčil knížku od Jiřího Niedla - okouzlen brouky a hady. Jedna z kapitol se jmenovala Acallesové a v následujících letech jsem si ji četl snad stokrát. Učarovalo mi vyprávění o drobných broučcích, kteří žijí v lesní hrabance a sedí na spodní straně nejrůznějších větví a dle autora patří ke vzácným druhům se kterými se sběratelé jen neradi loučí. Hltal jsem řádky a přemýšlel zda by tito broučci mohli žít i někde u nás. Netrvalo dlouho a vypravil jsem se do Bezručova údolí zkusit své štěstí. Vůbec jsem netušil zda tyto drobné broučky najdu, ale věřil jsem ve svou vytrvalost a v lokalitu, kterou jsem si vybral. Po příchodu do lesa jsem začal dle zjištěných informací obracet různé větve a větvičky. Na spodní straně větví bylo živo. Byli tam nejrůznější stínky, chvostoskoci, roztoči, ale po vytoužených nosatcích ani památka. Byl podzim a v hlavě se mi začala honit myšlenka zda není náhodou příliš pozdě. Já jsem se však nevzdal a zkusil jsem další les a další větve spadané na zemi. Výsledek byl stále stejný. Když jsem se vracel z neúspěšné cesty za Acallesy došlo mi, že já vlastně ani nevím jak tito nosatci vypadají. V té době nebyl internet a ani jsem doma neměl žádnou publikaci, kde by tito nosatci byli vyobrazeni. Věděl jsem však, že tito nosatci při vyrušení padají na zem a dělají mrtvé brouky. Při tom by měli strnout a nehýbat se.

Jeden z hojnějších druhů - Acalles camelus

Acalles camelus - všimněte si struktury krovek a šupinek

Další den a další výprava za nosatci směřovala opět do Bezručova údolí. Tentokrát jsem si vybral jasanový lesík s několika staršími duby. Bylo chladno a vlhko po nedávném vydatném dešti. Opět jsem začal obracet spadané větve a hned na jedné z prvních jsem objevil malou hnědou kuličku, která více než brouk, vypadala spíše jako nějaká uschlá houbička. Při bližším pohledu bylo jasné, že se jedná o brouka...ale jakého? Neopatrný pohyb a vyrušený brouk bez rozmýšelní padá do listí. Najít jej v lesní hrabance bylo nemožné. Sběratelská vášeň mě však neopouštěla a vrhnul jsem se do prohlížení dalších větví. Netrvalo dlouho a opět jsem našel stejnou kuličku. Tentokrát jsem si dal pozor a pod místo s broukem jsem dal svou ruku. Opět neopatrný pohyb a brouk střemhlav padal k zemi. Tentokrát však zůstal na mé ruce a mohl jsem si prohlédnout co je to vlastně za brouka. Strnulý stav mi napovídal, že by mohlo jít o hledaného Acallese. Uložil jsem ho do smrtičky a pokračoval v hledání. Za několik minut jsem objevil další, ale o něco větší kuličku, která nebyla jen hnědá, ale měla na vrchu dvě žluté spojené skvrnky. Zde bylo i pouhým okem vidět, že se jedná o nosatce. Asi během tří hodin jsem našel čtyři menší a tři větší nosatce rodu Acalles. Ano, nakonec to opravdu byli hledaní nosatci a až doma pod mikroskopem jsem se mohl obdivovat jejich kráse. Celé tělo je pokryto nápadnými šupinkami, které při pohledu z dálky vytváří charakteristickou kresbu. První své dva druhy, které jsem ten den chytil patřily k druhům Acalles camelus a Acalles hypocrita (dnes Echinodera hypocrita). Na stejné místo jsem se ten rok vypravil ještě několikrát a podařilo se mi nasbírat i další druhy. Většinou jsem nacházel druh Echinodera hypocrita. Tento druh se vyskytoval na větších či menších větvičkách, nejčastěji dubů a buků. Prohlížel jsem však všechny větve co byly na zemi a největší překvapení bylo, když jsem na jedné velmi malé a čerstvé větvičce jasanu našel vzácný druh Kyklioacalles roboris, který se na území ČR vyskytuje především na západě území. Dalším druhem, který jsem v Bezručově údolí našel byl Acalles echinatus. Najít však tohoto nosatce nebylo snadné, protože je velmi drobný a na větvičce není téměř vidět. Vůbec všichni Acallesové vyžadují vytrénované oko. Sedí bez hnutí na větičkách a vypadají jako nějaké smetí nebo malá uschlá houbička či drobounký výrůstek a pokud Vám spadnou do listí nedají se již najít. A právě v této chvíli pochopíte jak účinné je jejich ochranné zbarvení.

Echinodera hypocrita a strnulý postoj ve kterém dokáží setrvat několik minut - skládaná fotografie

Echinodera hypocrita

Asi o rok později jsem se dostal hlouběji do Bezručova údolí a samozřejmě jsem se pokusil opět najít nějaké Acallesy. Na okraji bukového lesa byly složeny klády a bylo jasné, že se někde muselo těžit dřevo. Vysoko na stráni bylo vidět vytěžené místo a tak jsem se k němu pomalinku vydal. Šel jsem lesem a samozřejmě jsem namátkově obracel větve. Ještě než jsem došel na místo, našel jsem další druh Acallese. Nikdy před tím jsem ho neviděl a bylo jasné, že to bude nový přírůstek do mé rozrůstající se sbírky nosatců. Určení tohoto boruka bylo nakonec velmi složité a ještě dnes se řeší o jaký druh vlastně jde. Proztím jej mám určený jako Kyklioacalles pyrenaeus. Nález tohoto druhu mě velmi potěšil a po několika pokusech jsem zjistil, že se tito brouci nacházejí na úplně čerstvých bukových větvích, které byly díky těžbě téměř všude. A téměř všude byli také tito nosatci. Krom již zmíněného druhu se zde vyskytovali i druhy Echinodera hypocrita a Acalles camelus. Stejné místo jsem pak navštívil i o několik let později, ale po nosatcích ani památky. Větví tam bylo stále dost, ale byly již staré a žádného nosatce jsem na nich nenašel. Dalším druhem, který jsem v okolí Chomutova našel je druh Kyklioacalles boehmei. Několik exemplářů jsem objevil při prohlížení bukových větví v oboře Červený Hrádek. Zdejší porosty jsou pro Acallesy jako stvořené. Ale někdy ty nejlépe vypadající lokality nejlepší nejsou. I přesto, že jsou tu porosty prastarých buků a dubů, zbytky smrčin a habřin, podařilo se mi z této lokality potvrdit výskyt pouze druhů Acalles camellus, Echinodera hypocrita a již zmíněného Kyklioacalles boehmei.

Drobný druh Acalles cf. echinatus

Vzácný druh Kyklioacalles roboris

S nosatci rodu Acalles jsem se v posledních letech setkával poměrně často a potvrdilo se, že pokud znáte jejich bionomii není až tak obtížné je najít. O jejich životě toho není příliš známo, především o larvách toho víme velmi málo. Možná Vás napadne, kde jsou vlastně tito nosatci, když v lese neleží žádné větve, nebo jsou pro jejich výskyt příliš staré. Žijí v lesní hrabance, kde se pravděpodobně živí nejrůznějšími mycéliemi. Najít se samozřejmě dají i zde, ale je to poněkud složitější. Nejlepším způsobem je prosít lesní hrabanku a prosátý materiál pozorně probrat. Díky tomu, že tito nosatci se dělají mrtvými, je lepší při přebírání prosátého materiálu počkat delší dobu, než se začnou hýbat.

Kyklioacalles pyrenaeus - drobný, ale velmi pěkný nosatec téměř celý pokrytý šupinkami

Kyklioacalles pyrenaeus - skládaná fotografie

Kyklioacalles pyrenaeus - skládaná fotografie

O těchto nosatcích bych toho mohl napsat opravdu hodně, protože jsem při jejich hledání strávil spoustu času. Ale chtěl jsem jen zavzpomínat na mé první setkání s nimi a ukázat Vám na fotografiích některé zástupce, které jsem poslední dobou fotografoval.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
51321616
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Pavlína
Nádherné fotky, bezva článek. Taky se je snažím hledat, moc ce mi ale nedaří...
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace