Zápřednice jedovatá

Lehká hysterie zaplavila v posledních týdnech okresy Chomutov a Most. Důvodem je obava z údajně velmi nebezpečného pavouka, který zapříčiňuje ochrnutí a kdo ví co ještě. A právě tato hysterie, nebo možná lépe řečeno mediální tlak, který vytvářejí novináři svými často nadsazenými reportážemi a články, mne přiměla sepsat článek o tomto zajímavém pavoukovi.

Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium)

Zápřednice jedovatá je poměrně velký a nápadný pavouk, který svou velikostí budí pozornost. Samice dorůstají velikosti 10 - 15 mm a patří tak mezi největší druh zápřednic ve střední Evropě. Samci jsou o něco menší a dorůstají velikosti 7,5 - 12 mm. V obou případech se jedná o délku těla, bráno bez končetin. Samičky jsou zbarvené méně výrazně, převládá u nich zelenavé zbarvení zadečku, které se ke konci života mění až v béžovohnědé. Samečkové mají zadeček žlutý s nápadným tmavým podélným pruhem. Velmi nápadně jsou však u obou pohlaví zbarvena klepítka a hlavohruď, která jsou výrazně oranžová až červená. Pouze konec klepítek (chelicer) je černý. V přírodě se s dospělými pavouky můžeme setkat od začátku července do přelomu října a listopadu. S mláďaty se můžete setkat již od května. Zápřednice jedovaté si dělají poměrně velký zámotek na řadě travin, nejčastěji na třtině křovištní (Calamagrostis epigejos), ale i na dalších druzích jako je ovsík nebo lipnice. Já jsem objevil několik zámotků dokonce mezi listy rákosu, nikoli tedy v květenství.

Typický biotop na okraji pole, kde můžete najít zámotky zápřednic.

Okraj pole s porosty třtiny křovištní, kterou zápřednice hojně využívají pro svá obydlí.

Typický kokon v květenství třtiny. V druhé polovině srpna jsem nacházel řadu kokonů opuštěných. Ve zbylých byly samice s kokony. Opuštěné kokony patřily pravděpodobně samcům, kteří se vydali hledat samičky.

Zámotek ve které jsem objevil jednu ze samic, která se starala o kokon.

Všichni jedinci, které mi lidé donesli, nebo mi poslali fotografie, byli samci. Jednalo se o samce, kteří se pravděpodobně vydávali hledat dospělé samice a při svých toulkách často zabloudili do nějaké zahrady, nebo dokonce rodinného domku. Objevit tyto pavouky v přírodě vyžaduje určité znalosti. Většinu života tráví ve svých zámotcích a opouští je především samci, kteří se vydávají hledat samičky. Zápřednice zámotky využívají k odpočinku, k rozmnožování, ke kladení vajíček i jako místo, kde se starají o mláďata v prvních dnech jejich života.

Odkud zápřednice přišla?

V médiích se objevila zpráva, že se u nás objevil nový druh pavouka, který je velmi jedovatý a jde vlastně o nejjedovatějšího pavouka žijícího u nás. Pravdou ale je, že tu zápřednice jedovatá žila již dříve, byla však velmi vzácná. Přesněji řečeno první ověřený údaj pochází z roku 1991, kdy byla nalezena u Hrabanova v blízkosti Lysé nad Labem. Od té doby byla potvrzena na několika dalších místech. V současné době obývá téměř celou jižní Moravu, najdeme ji v Polabí, kolem Litoměřic a v letošním roce zažíváme expanzi zde u nás v severozápadních Čechách. Příčiny šíření tohoto druhu mohou být různé. Často se hovoří o globálním oteplování, které umožňuje druhům osidlovat nové, v minulosti nevhodné oblasti. Důvodem však může být i změna hospodaření, kdy zápřednice dnes najdou mnohem více vhodných stanovišť. Zápřednice jedovaté patří mezi teplomilné pavouky a obývají především teplejší oblasti. Severozápadní Čechy nepatří mezi nejteplejší oblasti, ale v roce 2013 zde byla velmi mírná zima, která mohla také rozšíření zápřednice pomoci.
To, že se pavouk v severozápadních Čechách v letošním roce opravdu značně rozšířil, tomu napovídají jak informace od lidí, tak má vlastní pozorování. Lidé mi přinášeli jak živé exempláře, tak jsem dostával emailem fotografie na kterých byl druh dobře rozpoznatelný. V současné chvíli se zápřednice vyskytují v okolí Mostu a Chomutova. Mnohem častěji se s nimi setkáme v okolí menších vesnic, které sousedí s loukami, suchými stráněmi, okraji polí apod. Do dnešního dne mám informace o výskytu zápřednic například v okolí Strupčic, Vrskmaně, Otvic, Údlic, Droužkovic a Černic. Rozšíření druhu bude ale jistě mnohem větší.

Nebezpečný pavouk?

V České republice jsou téměř všichni pavouci jedovatí. Výjimku tvoří pouze zástupci čeledi pakřižákovití (Uloboridae), kteří postrádají jedovou žlázu. Jedovatí jsou tedy téměř všichni pavouci, se kterými se u nás běžně setkáte. Výjimkou není tedy ani zápřednice jedovatá. Většina pavouků má však tak malé rozměry, resp. krátké chelicery, které nedokáží propíchnout lidskou kůži. Jsou samozřejmě druhy, které to dokáží, a jejich kousnutí může být bolestivé. Mohou to být například běžnější druhy pavouků jako např. pokoutníci, cedivky, některé šestiočky apod. Ze vzácnějších druhů mohou člověka kousnout stepníci, nedávno na Moravě potvrzený slíďák tatarský nebo vodouch stříbřitý. Zápřednice jedovatá je poměrně velký pavouk, který má navíc velmi dlouhé chelicery, které poměrně snadno kůži prokousnou. Díky délce chelicer je kousnutí samozřejmě bolestivější. Co se týká reakce na jed, krásně jej popsali pánové Košulič, Korba a Dolanský v časopise Živa (4/2013). Šli dokonce tak daleko, že se jeden z autorů nechal zápřednicí kousnout, aby zjistil, jak bude jeho tělo reagovat. Reakce na kousnutí odpovídala informacím, které jsou o kousnutí zápřednicí jedovatou známé, a to i přesto, že zdokumentovaných případů kousnutí je jen velmi málo. Reakcí na kousnutí může být zvýšená teplota, nadměrné pocení a chvilkové znecitlivění (ochrnutí) okolí místa vpichu. Následky kousnutí však většinou do 24 hodin zcela odezní. Jednoho z autorů kousla zápřednice při špatné manipulaci. Okamžitá bolest při kousnutí byla mnohem intenzivnější než při bodnutí včelou nebo vosou. Místo vpichu mu lehce oteklo a zarudlo. Jiné příznaky nepozoroval a po 20 hodinách příznaky začaly odeznívat. V té době místo jen lehce svědělo, přecházelo do jemného mravenčení a svrbění. Po 24 hodinách už nebyla cítit žádná bolest. Další z autorů se nechal kousnout ze zcela vědeckých důvodů. Pro svůj pokus si vybral dospělou samici zápřednice a nechal se kousnout do předloktí. V místě kousnutí se vytvořil mohutný otok, následovalo zvýšení teploty a mírné pocení. Jak se otok zvětšoval, bolest se šířila do celé končetiny, až došlo k jejímu znecitlivění. Během dalších 24 hodin se příznaky zmírňovaly a bolest ustoupila zhruba po 32 hodinách. Důvodem rozdílné reakce u obou autorů byla pravděpodobně skutečnost, že u druhého autora došlo ke kousnutí dospělou samicí, která má mnohem větší množství jedu a jak je v článku uvedeno, pavouk byl zakousnut do předloktí několik sekund, během nichž se do rány dostalo větší množství jedu. Dalším důvodem může být i rozdílná váha obou autorů.

Samička hrozící kusadly po tom co jsem jí natrhnul zámotek. Jakmile jsem se k pavučině přiblížil, samička po mně okamžitě vyrážela.

Samička bránila svůj kokon velmi urputně. Neustále se stavěla proti všemu co se objevilo v její blízkosti.

Samičky jsou opravdu velké a mohou dorůstat velikosti těla až 1,5 cm.

I přes vyrušení samička stále upravovala kokon s vajíčky.

Samička sedící pod kokonem a neustále ukazující svá obrovská kusadla.

Samička si začala ihned opravovat zámotek. Můžete si všimnout malého zadečku, který je způsoben nedostatkem potravy. Samice v tomto období veškerý čas věnuje péči o kokon. Následně bude pečovat i o vylíhlá mláďata.

Sameček zápřednice, který si udělal hnízdo mezi velkými listy. Několik podobných hnízd jsem našel na břehu rybníka nedaleko Černic.

Jedná se tedy o pavouka, který dokáže bolestivě kousnout. U zdravého člověka způsobuje lokální otok, nebo dočasné znecitlivění okolí vpichu. Samozřejmě u citlivějších osob, může být reakce odlišná, stejně jako je tomu po bodnutí včelou, nebo vosou. Hysterie vyvolaná médii však není na místě a vzhledem k relativní vzácnosti a také ke skrytému způsobu života, kdy většinou můžete pouze v červenci a v srpnu objevit samce, kteří hledají samičky, se není potřeba tohoto druhu obávat.