Indie - mravenci
Již před odletem jsem obdivoval různorodost a krásu mravenců, kteří žijí v Indii. Samozřejmě pouze z fotografií v literatuře nebo z internetových stránek. V současné době je v Indii známo 96 rodů mravenců s více než 740 druhy. Každým rokem se však na území Indie objevují nové a nové druhy. Bylo mi jasné, že při cestě do Indie určitě nějaké potkám. Na druhé straně bylo jasné, že díky častým pobytům ve městech a pobytu v národním parku, kde nebylo možné opouštět vozy s průvodcem, budu mít možnost spatřit jen některé běžnější druhy. Nakonec se mi podařilo objevit více než 10 druhů velmi zajímavých mravenců, které jsem samozřejmě i vyfotografoval. Měl jsem dokonce štěstí, že jsem některé druhy mravenců fotografoval ve společnosti křísů, červců nebo mšic.
Když jsem zjistil v jakém hotelu budeme v Novém Dillí bydlet, ihned jsem se díval po okolí, zda neuvidím nějaký park, nebo zahradu. Jakmile jsem se však podíval na mapu, bylo jasné, že to do velkého parku budu mít "jen" přes silnici. Možná si říkáte, proč mám ty uvozovky u slova jen. Dillí je obrovské město s více než dvanácti milióny lidí. V některých místech byl takový provoz, že nebylo téměř možné přejít silnici. A právě před naším hotelem byla jedna z těch nejrušnějších, a hned dvouproudová. Když jsem se pokoušel silnici přejít v průběhu dne, trvalo mi to někdy i několik minut. Rada, že se prostě musím do silnice vrhnout, že si mě řidiči všimnou a nechají mne prokličkovat, moc nepomohla. Neustálé troubení, nedodržování nám známých pravidel a povaha zdejších lidí mi říkaly raději počkej. Když už jsem se tedy dostal na druhou stranu, mohl jsem si užívat krásně upraveného a čistého parku. I když jako milovník přírody, bych klidně ocenil více neupravené trávníky a nějaký ten keř či hromadu kamení. I přesto jsem strávil v Nehru parku několik příjemných chvil.
Pojďme se tedy podívat na které druhy mravenců jsem nakonec narazil. Téměř v celém parku byli hojní mravenci druhu Camponotus compressus. Svá hnízda si budovali při patách stromů a vždy je prozradila hromádka rostlinných zbytků přímo u vchodu do hnízda. Dalším poměrně častým druhem mravence byli drobní žlutí mravenci Tapinoma melanocephalum, kteří měli svá hnízda v zemi, nebo v suchých kmenech stromů. Díky velmi malým rozměrům nebylo snadné je objevit. Občas jsem však narazil na jejich stezku na některém z parkových stromů. A právě při fotografování těchto velmi drobných mravenců (velikost těla cca 2 mm) jsem si posteskl, že s sebou nemám systémový blesk, který pracuje při vyšších rychlostech závěrky (High speed sync). Mravenci byli tak neuvěřitelně rychlí, že nebylo snadné je zachytit ostře. Proto jsem si pomohl drobnými triky jako například odstraněním pachové stopy. Když mravenec dorazí k místu, kde končí pachová stopa, zastaví se a pokouší se jí najít. V té chvíli má fotograf pár vteřin na to, aby mravence v klidu zaměřil.
Vzácně jsem se v parku setkával s mravenci rodu Messor a s druhem Cataglyphis longipedem. K jednomu z hnízd mravenců rodu Messor vedla v trávě viditelná stezka bez vegetace. Mravenci po ní přinášeli do hnízda různé kousky rostlin, semena apod. Na jednom starém fíkovníku posvátném jsem objevil velmi čilé mravence s nápadnými bílými chloupky po těle. S těmito mravenci jsem se setkal ještě několikrát a především v parcích byli poměrně hojní. Tito drobní, avšak díky bílým chloupkům nápadní mravenci patřili k druhu Paratrechina longicornis. Nálezy dalších mravenčích druhů byly spíše náhodné a jednalo se o jednotlivé exempláře. Výjimkou bylo několik kolonií mravenců druhu Solenopsis geminata, které jsem objevil pod kameny. Tito drobní mravenci byli velmi útoční a vždy jsem při jejich fotografování obdržel několik desítek žihadel po kterých mi zůstávaly malé červené tečky. Při pohledu na mravence jsem si všiml i drobných roztočů na hlavách několika z nich. Při poslední návštěvě jsem na jednom keři objevil několik dělnic velmi zajímavého a nápadně chlupatého mravence druhu Meranoplus bicolor.
Těšil jsem se i na nějaké tvarově nápadné druhy, které se mi nakonec podařilo objevit až v Ásámu, kde jsme byli ubytováni nedaleko hranic NP Kaziranga. V průběhu dvou dní jsem pozoroval noční život na stromech a rostlinách v okolí naší lodžie. Zahrada byla doslova plná nápadných žlutých mravenců druhu Oecophylla smaragdina. V první chvíli u mne zavládlo nadšení z nově objeveného druhu mravence, ale hned v zápětí jsem si položil otázku, zda tu vůbec budou i jiní mravenci. V průběhu celého dne tito mravenci nosili stovky ulovených brouků, pavouků, housenek nebo dokonce těla mravenců vlastního druhu. K těmto mravencům se ještě vrátím v samostatném článku. Nyní zmíním další mravenčí druhy, které se mi podařilo objevit. Mezi nejzajímavější patřil druh Cataulacus taprobanae jehož dělnice jsem pozoroval na listech rostlin kolem zdí. Tito mravenci byli zajímaví tím, že se při vyrušení nesnažili ukrýt, ale dělali "mrtvé brouky". Když jsem se k některému přiblížil s fotoaparátem, uběhl centimetr a strnul. Fotografování tak bylo poměrně snadné a výsledné fotografie dají vyniknout jeho nápadně vrásčitému tělu. S nejzajímavějším druhem jsem se setkal přímo v národním parku, kde nás na chvilku nechal průvodce vystoupit z auta. Na jednom z listů jsem uviděl mravence s nápadnými trny. Patřil k rodu Polyrhachis. I tento mravenec nebyl nikterak aktivní a i přesto, že bylo velmi teplé počasí s teplotami kolem třiceti stupňů, nechal se bez problémů vyfotografovat.
Fauna indických mravenců je neuvěřitelně bohatá a různorodá. Chtělo by to jen být déle v nějakém původním lese. Tak třeba se mi to podaří někdy v budoucnu a opět se s Vámi podělím o své zážitky a fotografie.
