Jak jsem psal v posledním článku, zbyla mi nějaká ta hodina a tak jsem se vydal do malé pískovny u obce Mušlov, která je známá především nálezy badenské fauny a to převážně měkkýšů, mikrofosilií, ježovek, ale i rybích zubů.  Jedná se o faunu starou cca 20 mil. let.

Mě však do pískovny přilákal velmi drobný a zde poměrně hojný pacvrček skvrnitý (Xya variegata). Tento asi 4 - 6,5 mm velký cvrček žije vzácně a lokálně jen na jižní Moravě. Hloubí si drobné chodby v písku a při teplém a slunečném počasí čile pobíhá a poskakuje po nezarostlých písčitých plochách.

A zde je to podivné zvíře - pacvrček skvrnitý.

Velikost cvrčka dobře dokumentují drobounká zrnka písku.

V roce 2010 jsem tuto lokalitu navštívil na začátku května a téměř žádného cvrčka jsem neobjevil. V letošním roce jsem však díky množství cvrčků neměl pomalu kam šlápnout. Byli nejen na písčitých březích kolem malého rybníčku, ale i na vzdálenějších místech od vody. Při pozorném prohlížení povrchu písku jsem nacházel malé dírky ve kterých se cvrčkové ukrývali. Při vyrušení se nerozpakovali a unikali poměrně dlouhými skoky. Jak se jednou cvrček odlepil od země, jeho nekontrolovaný let jej donesl daleko od místa kam jsem koukal a tak pokud jsem chtěl cvrčka vyfotit, musel jsem jej delší dobu sledovat v objektivu a čekat na chvilku, kdy si odpočině a setrvá na místě. Slunce však hřálo a cvrčkové byli plni energie. Pozorovat tyto drobné tvory bylo opravdu úžasné a při pohledu na jejich končetiny jsem si říkal kam až ta příroda zašla.

Jak jsem psal na jiném místě, jejich zadní končetiny jsou opravdu bizarní.

Pacvrčkové opatrně vylézali ze svých podzemních úkrytů.

Avšak z některých nor vylézali pavouci a do jiných zalézali chvostoskoci.

Samozřejmě nejen pacvrček má svůj domov na březích malého rybníčku. Žijí zde např. velmi zajímaví drabčíkovití brouci (Staphylinidae) z rodu Bledius, nebo velmi hbití drabčíci Parocyusa rubicunda. Když jsem pozvolna klesající břeh políval vodou, krom velmi drobných drabčíků jsem si všiml malého kopečku písku, který se pomalinku pohyboval. Říkal jsem si, že by to mohla klidně být i v písku zahrabaná blatnice skvrnitá. Tak jsem kopeček rozrýpl a...nic. Jen asi 1 cm široká chodba mi dala jasnou odpověď o jakého živočicha vlastně jde. Dírku jsem proto zahrnul a místo opět pokropil vodou. Vytvořil se opět kopeček, ale teď jsem rukou zajel více do písku a rychle písek vyhodil. Z pod vyhozeného písku na mě okamžitě vyběhla dospělá krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa). Je neuvěřitelné, že se prodírá mokrým pískem a když ji vyhrabete je dokonale čistá a téměř bez jediného zrnka písku. Jakmile jsem ji sevřel do ruky, ucítil jsem její silné přední končetiny, které se jako malý bagřík pokoušeli rozevřít mé prsty. S jakou silou se její nožky nořily do mé kůže bylo úžasné. Samozřejmě jsem se ji pokusil vyfotografovat, ale nebylo to vůbec snadné. Jakmile ucítila písek pod nožkama, sklonila hlavu a začala se pomalu hrabat pod zem. I když slovo pomalu není asi na místě. Pokusů jsem měl jen několik a dokumentační fotografie jsem úspěšně pořídil. Po pár minutách jsem ji odnesl na břeh rybníka, vyhloubil malou dírku a jakmile krtonožka vycítila možnost úniku nenávratně zmizela v zemi.

Krtonožky jsou neuvěřitelní tvorové a díky skrytému způsobu života se s nimi setkáte jen velmi zřídka.

Zde si můžete všimnout její mohutné přední končetiny, které jsou dokonale uzpůsobené hrabání. Právě podobnost
s končetinami krtka ji dala české jméno.

Krtonožky se vyskytují po celém našem území a většinu času tráví v podzemních chodbičkách. Podzemí opouštějí především na jaře, kdy se páří. Umí velmi dobře létat a dokonce i plavat. Dorůstají velikosti až 5 cm a patří tak mezi největší evropský hmyz.

Podobné články

Jižní Morava